Takové malé doznání

Hezké sobotní poledne všem kteří ke mě třeba po dlouhé době zavítají,

dlouho ale opravdu dlouho jsem tu nebyla.Dějí se teď okolo mě věci nějakým divným spádem,

cítím se jak když to ani nejsem já a trvá to už nějaký týden.

Na konci minulého roku zemřela partnerova maminka,o kterou jsem asi 9 let celodenně pečovala.

To trápení které byly poslední dny doma když už na tom byla velice špatně bylo

příšerné a i když jsem si dřív myslela,že mě to nijak nesebere tak sebralo,semlelo a bylo to všechno šílený víc než jsem si mohla představit.

Hned jsem musela naskočit do práce ,nezůstávat žádné zbytečné dny doma a protože

mám od malička problém s kyčlemi a nemůžu dělat například 12hod.směny na nohou

vzala jsem nabídku recepční v zemědělském muzeu v Praze.

Lidi vynikající,hlavně zaměstnanci muzea příjemní,chodila jsem tam ráda 

a těšila se na přislíbenou smlouvu na hlavní pracovní poměr.

Uběhl jeden měsíc,pak druhý a třetí už se mi opravdu nelíbilo pracovat pouze brigádně 

a tak jsem tlačila na firmu ,ale vše se protahovalo a komplikovalo

a já jsem nakonec odešla ještě ve zkušební době.

Se zkušenostmi co mám v pečování o mamku mne oslovila práce pečovatelky v dopmově seniorů.I nástupní plat vynikající,domov je sám o sobě pěkně zařízený spíše soukromého rázu,šla jsem do toho.

I když vím,jaké utrpení jsem si někdy prožila v domácím pečování,

měla jsem si opravdu asi nejdřív vše promyslet a nebo si nafackovat za takové rozhodnutí.

Lituji ty lidi,lituji je za to jak nedůstojný život tam musí žít a jak jsou rádi za každé milé slovo,za každý úsměv.Je to dřina,je to tahání nemohoucích lidí a smekám před těmi kdo to dělá dlouhodobě.

Najednou se připlížila špatná nálada,nechtělo se mi nikam jít,ani se projít,ani ráno vstát,

nechtěla jsem doma nic dělat,vařit,uklízet,jít třeba do kina...

Neměla jsem radost a pocit něčeho pěkného z ničeho.

Jasně člověk se musí zvednout a do práce jít,udělat nutné věci které prostě musí,

nějakou dobu to šlo,ale najednou to nešlo,sesypala jsem se a jen brečela.

Nejde mi to ani vysvětlit jak se člověk cítí a co prožívá,ale věřím,že to postihne 

občas asi hodně z nás.Jsem doma třetí týden.

Dva jsem jen proležela,prospala,nic jsem nedělal,nechtěla jsem ani vykouknout ven,

nikoho vidět ani si povídat.Možná kvůli lékům,

ale spala jsem jak když už budu spát věčně.

Teď třetí týden je mi trochu lépe,vzala jsem tužku a papír a kreslím a kreslím dokud není večer.

Jakoby si u toho odpočinu a vrací se mi trochu nějaká nálada a už ne jen ty špatné myšlenky.

Můj partner mi říká pojď,zmož se trochu,celou dobu,

ale nejde to a nemůže mi prostě nijak pomoct.Asi k tomu musím dojít postupně sama.Čeká mě hledání nové práce,protože práci pečovatelky opravdu dělat nemůžu a byla to špatná volba,i když jsem v dobré vůli chtěla být něco platná.Moc se na to necítím,ale budu muset začít znovu.

Když mám den strašně ráda prohlížím Vaše blogy,fotky a příběhy na Instagramu.

Všechno co těší Vás a trochu mi to pomáhá.Věřím,že se z toho brzy dostanu a budu to zase já.

Nakreslila jsem Anie Songe,snílka a vílu jak o sobě říká,častokrát k ní nakouknu pro nějakou radu jak být prostě taková svá,ale moc mi to zatím nejde.Její pozitvní nálada a tolik energie kterou srší mě tak nějak trochu nakopne,ale vím,že každý jsme prostě jiný.Léna Brauner,jemná osůbka malující obrazy jako ze sna je další koho jsem si načrtla a bavila mě.Je opravdu svá a ohromně zajímavá a moc ráda bych ji někdy ve skutečnosti potkala....

Tak Vám tady ty moje obrázky dnes přidám , můžete kouknout,ten kdo mě má na Instagramu si už určitě všiml.Mějte se zatím všichni moc krásně a přeji Vám úžasný víkend <3A děkuju !

Renča

...a moje pořád nejoblíbenější místo v bytě

<3

Předjarní

Předjarní ale skoro už jarní pozdrav Vám všem,

jak jinak poslední dobou u mě než po dlouhé odmlce.

Poslední dobou nedělám skoro nic než že kreslím

Na první fotce ženština - malířka FRIDA KAHLO.

Už párkrát jsem narazila na její obrazy a říkala si,že bych ráda něco takového zkusila,ale až teď na to tedy došlo.

Můj první obrázek malovaný dost dlouho.

Pro členy domácnosti zvláštní motiv,ale mě se líbí :)

Je to zase něco jiného.

Dál mám rozkreslený jeden obrovský pro mého partnera k narozeninám.Miluje Prahu a výhledy,panoramata a tak jsem rozkreslila jeden pořádný Malostranskou v Praze.

Narozeniny se blíží a domečky mi přibývají fakt pomalu...

Užívám si těhle dnů kdy je celkem hezky a mám trochu lepší náladu.

Vysela jsem rajčátka a daří se jim skvěle :)

A také ze semínečka Eucalyptus a kdo se trochu vyznáte 

tak bych moc uvítala radu.

Lístečky rostou pořád nové,ale nějak stonek nesílí,nevíte 

co by tomu pomohlo,nebo mám ještě počkat?

A to je tak od nás všechno.

Musím říct,že sledování na Instagramu a různých blogů zaměřených

je a převážně na skandinávský styl mě úplně semlel

a že jsem z toho na chvíli pěkně zblbla.

Čím víc mi to doma zešedlo a zčernalo a zjednodušilo se na minimum začínala jsem postrádat barvy ...

No to je tak,když se člověk snaží jít s většinou a nemá ty svoje nápady ten svůj styl.Tak ještě ,že mě to opustilo:)

Plánuju zase víc barev,možná nějaké namalované stěny doma,barevné polštáře a plno kytek.Řekla jsem,že letos začne džungle

a doma nás zavalím.Zatím pořizuju závěsné květináče a začala jsem kytičky věšet od stropu :)

Mějte se moc hezky a brzy zase tady.

Renča

Přiznání a nový začátek-zdravě

Pěkné ráno,

dnes je to zcela taková osobní věc,ale myslím si,že by mi mohlo hodně pomoci,když to tady s Vámi budu sdílet a moct se po čase podívat na výsledky.

Kdo mě zná osobně ví,jak vypadám.

Kdo mě zná například z Instagramu zná mě jen podle obličeje.

Je to tím,že se za sebe opravdu stydím a dlouho jsem s tím odmítala něco dělat.Mám velikou nadváhu a ručička na váze bohužel již 

delší dobu ukazuje hodně nad 100 kg.

Samozřejmě , pokoušela jsem se zhubnout všelijak,

cvičit,ale vždycky jsem se vrátila zpět k jídlu,

které jsem měla ráda.A shozené kg byly rázem zpět.

Píše se mi to docela lehce,je to takové přiznání se 

a uvědomění si toho kam to dospělo.

Měla jsem již v plánu i operaci bandáže žaludku,ale

na poslední chvíli jsem si ji nedávno rozmyslela 

a rozhodla jsem se zkusit to sama,za pomoci výživového

poradce,nového životního stylu a cvičení.

Vím,že to nebude lehká cesta,

tak jako když kila pěkně naskakovaly.

Všechno se to podepsalo i na mém zdraví,

necítím se dobře a nemám se za to ráda a chci to změnit.

Možná si někdo prošel něčím podobným,léta s tím bojoval a nakonec opravdu začal žít jinak a zdravěji,budu moc ráda,

když napíšete komentář,potěší mě to i inspiruje.

Nyní si dávám rok a pak se s Vámi ráda podělím o to,jak se mi to podařilo,čeho jsem dosáhla i s fotkou postavy před a po.

Občas mohu dát i nějaký recept na zdravější vaření,

pokud by měl někdo zájem.

Mějte hezkou neděli a držte mi palce .

Renča

Rebarborový džem s mátou a citronem

Pěkné sobotní odpoledne,

doufám,že se máte všichni dobře.

Poslední dobou jsem pokaždé při nákupu viděla v prodeji rebarboru

a tak proč si neudělat džem.

Za poslední dny jsem dělala džem švestkový , pomeračový 

a jablečný.Musím říct,že zatím chutnal a dělala jsem je po mnoha letech,naposledy snad když děti byly malé a to je opravdu už 20 let :)

Tak na rebarborový džem s mátou a citronem na menší množství 

budete potřebovat:

250 g rebarbory

250 g cukru

1/2 šálku vody

1 citron 

5 snítek máty ( podle chuti)

Rozdrtíme mátu s cukrem,na droboučko do sjednocení.

Lodyhy rebarbory pokrájíme na drobno na přiměřeně stejné kousky.

Do kastrůlku dáme pokrájenou rebarboru,mátu s cukrem

+ zbytek cukru s vodou,citronovou šťávu.

Přivedeme k varu , vaříme pomaličku.

Necháme vše dusit dokud nezmizí kapalina a marmeláda začne 

mít tu správnou konzistenci.

Vaříme zhruba 15 min.

Plníme do čistých a suchých sklenic,otočíme dnem

vzhůru a necháme vychladnout.Poté si můžeme skleničky 

schovat do tmy - na zimu :)

No a nebo zbaštit .

Tento recept je na množství asi 2 dcl

marmelády na zkoušku.Pokud budete chtít víc ,zvyšte poměry 

surovin podle potřeby.

Je vynikající.

Mějte se krásně.

Renča

Podzimní nálady

...každý je asi máme, ale u mě už to hoří :)

Pěkný středeční den,

po nějakém čase jsem tu zpátky,ale s novým blogem.

Můj starý jsem s unáhlením smazala a po pár dnech zjistila,že mi 

psaní,povídání a tak vůbec inspirace od Vás tady prostě chybí.

Nevím,co mě poslední dobou chytá za nálady,má

doktorka mi řekla : "No to víte,chybí nám to sluníčko,

tak už to není takové veselé a cítíme se víc v depresivní náladě "

Nevím jestli jí teda můžu věřit,protože u mě se toho nakupilo 

víc,ale prozatím tedy budu spoléhat a věřit,

že je to počasím a že se to za pár dnů zlepší.

Tak Vás tedy vítám na blogu novém,který už nesmažu

a snad se ke mě někdo také vrátí,v to budu doufat jako bod č. 2 :)

Pořád to bude blog o všem možném i nemožném,třeba o nemožné rodině :) o plánech s bydlením,vnoučku Martínkovi,který právě vážně marodí , o mé vášni ke kreslení,fotografování i k životě.

Mějte se zatím moc hezky.

Renča