Takové malé doznání

Hezké sobotní poledne všem kteří ke mě třeba po dlouhé době zavítají,

dlouho ale opravdu dlouho jsem tu nebyla.Dějí se teď okolo mě věci nějakým divným spádem,

cítím se jak když to ani nejsem já a trvá to už nějaký týden.

Na konci minulého roku zemřela partnerova maminka,o kterou jsem asi 9 let celodenně pečovala.

To trápení které byly poslední dny doma když už na tom byla velice špatně bylo

příšerné a i když jsem si dřív myslela,že mě to nijak nesebere tak sebralo,semlelo a bylo to všechno šílený víc než jsem si mohla představit.

Hned jsem musela naskočit do práce ,nezůstávat žádné zbytečné dny doma a protože

mám od malička problém s kyčlemi a nemůžu dělat například 12hod.směny na nohou

vzala jsem nabídku recepční v zemědělském muzeu v Praze.

Lidi vynikající,hlavně zaměstnanci muzea příjemní,chodila jsem tam ráda 

a těšila se na přislíbenou smlouvu na hlavní pracovní poměr.

Uběhl jeden měsíc,pak druhý a třetí už se mi opravdu nelíbilo pracovat pouze brigádně 

a tak jsem tlačila na firmu ,ale vše se protahovalo a komplikovalo

a já jsem nakonec odešla ještě ve zkušební době.

Se zkušenostmi co mám v pečování o mamku mne oslovila práce pečovatelky v dopmově seniorů.I nástupní plat vynikající,domov je sám o sobě pěkně zařízený spíše soukromého rázu,šla jsem do toho.

I když vím,jaké utrpení jsem si někdy prožila v domácím pečování,

měla jsem si opravdu asi nejdřív vše promyslet a nebo si nafackovat za takové rozhodnutí.

Lituji ty lidi,lituji je za to jak nedůstojný život tam musí žít a jak jsou rádi za každé milé slovo,za každý úsměv.Je to dřina,je to tahání nemohoucích lidí a smekám před těmi kdo to dělá dlouhodobě.

Najednou se připlížila špatná nálada,nechtělo se mi nikam jít,ani se projít,ani ráno vstát,

nechtěla jsem doma nic dělat,vařit,uklízet,jít třeba do kina...

Neměla jsem radost a pocit něčeho pěkného z ničeho.

Jasně člověk se musí zvednout a do práce jít,udělat nutné věci které prostě musí,

nějakou dobu to šlo,ale najednou to nešlo,sesypala jsem se a jen brečela.

Nejde mi to ani vysvětlit jak se člověk cítí a co prožívá,ale věřím,že to postihne 

občas asi hodně z nás.Jsem doma třetí týden.

Dva jsem jen proležela,prospala,nic jsem nedělal,nechtěla jsem ani vykouknout ven,

nikoho vidět ani si povídat.Možná kvůli lékům,

ale spala jsem jak když už budu spát věčně.

Teď třetí týden je mi trochu lépe,vzala jsem tužku a papír a kreslím a kreslím dokud není večer.

Jakoby si u toho odpočinu a vrací se mi trochu nějaká nálada a už ne jen ty špatné myšlenky.

Můj partner mi říká pojď,zmož se trochu,celou dobu,

ale nejde to a nemůže mi prostě nijak pomoct.Asi k tomu musím dojít postupně sama.Čeká mě hledání nové práce,protože práci pečovatelky opravdu dělat nemůžu a byla to špatná volba,i když jsem v dobré vůli chtěla být něco platná.Moc se na to necítím,ale budu muset začít znovu.

Když mám den strašně ráda prohlížím Vaše blogy,fotky a příběhy na Instagramu.

Všechno co těší Vás a trochu mi to pomáhá.Věřím,že se z toho brzy dostanu a budu to zase já.

Nakreslila jsem Anie Songe,snílka a vílu jak o sobě říká,častokrát k ní nakouknu pro nějakou radu jak být prostě taková svá,ale moc mi to zatím nejde.Její pozitvní nálada a tolik energie kterou srší mě tak nějak trochu nakopne,ale vím,že každý jsme prostě jiný.Léna Brauner,jemná osůbka malující obrazy jako ze sna je další koho jsem si načrtla a bavila mě.Je opravdu svá a ohromně zajímavá a moc ráda bych ji někdy ve skutečnosti potkala....

Tak Vám tady ty moje obrázky dnes přidám , můžete kouknout,ten kdo mě má na Instagramu si už určitě všiml.Mějte se zatím všichni moc krásně a přeji Vám úžasný víkend <3A děkuju !

Renča

...a moje pořád nejoblíbenější místo v bytě

<3

Vánoce .... za námi

Drazí přátelé,

doufám,že jste si letošní Vánoce v poklidu a s láskou užili.

Dlouho jsem tu nebyla,nějak se mi zdá,že nestíhám nic,při návštěvách rodin,

přátel a všeho okolo doma jsem si nestihla na blog udělat čas.

Těším se na ten Nový rok,už z důvodu,že mám v plánu mít ještě jeden blog,

kam bych ráda převážně jen psala, příběhy z mého života,

spíše trapasy a karamboly,úsměvné i k pláči a doplnila je svými kresbami.

Teď jsem s tím vůbec nepohnula,ale jak si něco vezme do hlavy...

možná to někdo znáte.

Martínek ( vnouček) začal chodit , je to pár dnů a vážně mě rozbrečel,

ještě víc,než když začaly chodit mé děti,asi stárnu jsem usoudila :))

V Novém roce mě možná čeká i svatba,zatím o ní hodně mluvíme,

ale žádost o ruku ještě neproběhla...takže kdo ví že ?

Hubnutí se mi daří celkem dobře,první Vánoce co jsem nic nepřibrala,

ale naopak a ani nevíte jakou mám z toho radost.

Také jsem přestala z ničeho nic pít kafe,nevíte čím to může být ?

Stalo se to někdy někomu z Vás?Přestalo mě chutnat.Pár dnů

jsem to řešila bezkofeinovým Carem,ale už ani to si nevařím..

Poslední dny jsem taková prdlá,hrozně se bojím různých nemocí,

hlavně se mi hlavou honí rakovina a já nevím,jak to prostě z hlavy dostat.

Potíže nemám nic,to ne,ale myslím na to a nevím proč...

To sem asi moc nepatří,ale rozepsala jsem se už,tak proč Vám to neříct.

Užívejte si ten zbytek posledních dnů do konce roku,

mějte se hezky a rádi a děkuju Vám od srdce za každou 

návštěvu i komentář tady u mě.Věřte,že to mi srdce vždycky poskočí,

tak velké děkujuuuu <3

Krásný den

Renča

Přiznání a nový začátek-zdravě

Pěkné ráno,

dnes je to zcela taková osobní věc,ale myslím si,že by mi mohlo hodně pomoci,když to tady s Vámi budu sdílet a moct se po čase podívat na výsledky.

Kdo mě zná osobně ví,jak vypadám.

Kdo mě zná například z Instagramu zná mě jen podle obličeje.

Je to tím,že se za sebe opravdu stydím a dlouho jsem s tím odmítala něco dělat.Mám velikou nadváhu a ručička na váze bohužel již 

delší dobu ukazuje hodně nad 100 kg.

Samozřejmě , pokoušela jsem se zhubnout všelijak,

cvičit,ale vždycky jsem se vrátila zpět k jídlu,

které jsem měla ráda.A shozené kg byly rázem zpět.

Píše se mi to docela lehce,je to takové přiznání se 

a uvědomění si toho kam to dospělo.

Měla jsem již v plánu i operaci bandáže žaludku,ale

na poslední chvíli jsem si ji nedávno rozmyslela 

a rozhodla jsem se zkusit to sama,za pomoci výživového

poradce,nového životního stylu a cvičení.

Vím,že to nebude lehká cesta,

tak jako když kila pěkně naskakovaly.

Všechno se to podepsalo i na mém zdraví,

necítím se dobře a nemám se za to ráda a chci to změnit.

Možná si někdo prošel něčím podobným,léta s tím bojoval a nakonec opravdu začal žít jinak a zdravěji,budu moc ráda,

když napíšete komentář,potěší mě to i inspiruje.

Nyní si dávám rok a pak se s Vámi ráda podělím o to,jak se mi to podařilo,čeho jsem dosáhla i s fotkou postavy před a po.

Občas mohu dát i nějaký recept na zdravější vaření,

pokud by měl někdo zájem.

Mějte hezkou neděli a držte mi palce .

Renča

Podzimní nálady

...každý je asi máme, ale u mě už to hoří :)

Pěkný středeční den,

po nějakém čase jsem tu zpátky,ale s novým blogem.

Můj starý jsem s unáhlením smazala a po pár dnech zjistila,že mi 

psaní,povídání a tak vůbec inspirace od Vás tady prostě chybí.

Nevím,co mě poslední dobou chytá za nálady,má

doktorka mi řekla : "No to víte,chybí nám to sluníčko,

tak už to není takové veselé a cítíme se víc v depresivní náladě "

Nevím jestli jí teda můžu věřit,protože u mě se toho nakupilo 

víc,ale prozatím tedy budu spoléhat a věřit,

že je to počasím a že se to za pár dnů zlepší.

Tak Vás tedy vítám na blogu novém,který už nesmažu

a snad se ke mě někdo také vrátí,v to budu doufat jako bod č. 2 :)

Pořád to bude blog o všem možném i nemožném,třeba o nemožné rodině :) o plánech s bydlením,vnoučku Martínkovi,který právě vážně marodí , o mé vášni ke kreslení,fotografování i k životě.

Mějte se zatím moc hezky.

Renča